Z extrému do extrému
V článku v minulém zpravodaji jsem napsal, že zastupitelstvo hlasuje téměř vždy jednomyslně a že v obtížných tématech se raději veřejně nehlasuje vůbec. Březnové zasedání bylo v tomto ohledu jiné – přišlo více lidí a zastupitelé se poprvé veřejně pustili do velmi ostré vzájemné diskuse. To je pozitivní posun, i když možná trošku extrémní.
Jenže výsledek je podobný jako obvykle. Ani tentokrát nezazněla odpověď na jednoduchou otázku: kdo, co a do kdy udělá, aby hala jednou mohla stát?
O tom jak diskuze probíhala se můžete dočíst ve shrnutí březnového zastupitelstva.
V diskuzi zaznělo několik návrhů i cenových odhadů. Pohybovaly se od 30 do 156 milionů korun. To samo o sobě není problém – každý přistupuje k věci z jiného úhlu. Problém je, že tři lidé prezentují tři poněkud odlišné vize a zastupitelstvo z toho není schopno vyvodit žádný závěr. Jak správně poznamenal jeden z přítomných občanů: „Neřeší to spolu." ale každý po svém.
Místo rozhodnutí – přenesení odpovědnosti
Zásadní je, co zaznělo ohledně místa stavby. Zastupitelé se nedokážou shodnout, a proto chtějí přenést rozhodnutí na urbanistickou studii. To může být legitimní nástroj – ale jen pokud je zadání jasné. Pokud urbanista dostane neurčité zadání, výsledek bude neurčitý. A zodpovědnost za rozhodnutí zůstane opět nevyjasněná.
V diskuzi padlo několik návrhů na umístění haly, ale nejvíce se počítá buď s umístením u stávající hospody za kostelem, nebo na pozemku vedle školky. Tento pozemek je v územním plánu veden jako plocha pro občanskou vybavenost již řadu let. Přesto dosud leží ladem. Paní starostka vysvětlila, že pokud se tam kulturní sál nepostaví, vznikne tam cvičná plocha pro místní hasiče.
Karlíkův argument – a co s ním
Ondřej Karlík prosazuje menší halu umístěnou u stávající hospody za kostelem. Argumentoval tím, že obec nebude mít na splácení úvěru dost prostředků. Ve svých kalkulacích však vycházel pouze ze sestaveného rozpočtu na rok 2026. Nikoliv z reálných finančních výsledků posledních let. Částečně tak potvrzuje mou domněnku z předchozího článku, že ani někteří zastupitelé nemají reálné představy o finančních možnostech obce.
Pan Karlík se obával, že v případě velkého úvěru by obci zůstávalo jen 2,5 - 3 mil. ročně na investice a rozvoj obce, paní starostka však přímo na zasedání uvedla, že 2,5 milionu korun ročně na investice by podle jejího názoru stačilo, a že to odpovídá obvyklým investicím v posledních letech. Argument o nedostatku financí je tedy dle mého názoru spíše věc osobního postoje, než důkladně podložený výpočet.
Ostatně pan Karlík otevřeně přiznal odpor ke stavbě haly u školky s odůvodněním, že nechce mít každý víkend hluk pod okny. To je pochopitelný osobní zájem. Ale osobní zájem zastupitele by dle mého názoru neměl být rozhodujícím argumentem ve věci veřejné investice.
Mnozí zastupitelé by rádi slyšeli silnější vyjádření názoru od veřejnosti, rádi by na zastupitelstvo pozvali více občanů a vyslechli si jejich názory. To je pochopitelné. Zazněl však i nápad, že by o umístění či velikosti haly mělo proběhnout všeobecné referendum. Podle mého názoru je konání referenda až nejkrajnější možností. Kvalitnější rozhodnutí by měli být schopní udělat zastupitelé, kteří mají prostor se tématu řádně věnovat. Málo kdo z občanů, se totiž před referendem důkladně seznámí s územním plánem, rozpočtem obce, strategickým plánem, a dalšími relevantními aspekty.
Z výše uvedeného je zřejmé, že diskuze o provedení a umístění kulturně-sportovní haly zdaleka nejsou u konce. Toto téma se dost možná stane hlavním tématem podzimních komunálních voleb, a proto bylo vhodné, aby voliči věděli, kdo prosazuje jakou variantu.
Velké poděkování patří určitě těm zastupitelům i občanům, kteří tématu věnovali nemálo času, a připravili si podklady, které mohli na zastupitelstvu prezentovat. Bez nich by pokračovalo jen velmi neurčité tlachání. Teď zbývá najít společnou řeč a rozumný kompromis.